S kůží na trh aneb co mi nejvíc vadí na vedení našeho města 15. 9. 2016

Včera jsem měla asi dvouhodinový rozhovor se starostou, dvě hodiny jsme (už bez starosty) strávili podáváním námitek na stavebním úřadě. Dnes ráno po probuzení mi došlo, že to zase musím všeshno napsat, protože bezprostření sdílení informací je moje nejsilnější stránka, v každé situaci jsem většinou připravená se podělit o dobré i o špatné zprávy.  Ve svém životě, na svém fb profilu a teď i ve svém blogu neprezentuji jen své úspěchy, ale dělím se i o svoje chyby.  Pozor, na konci článku je ekologická sci-fi pasáž!

Včera se mi opravdu zdálo, že jsme se zbláznila, podivné výkopy v lese mě vyděsily, v jednom je tak šedá barva hlíny, že vůbec nechápu, kde se taková mohla v lese vzít, ale asi tam při stavbě chaty prostě odhodili kus malty. Spletla jsem se i při vyhledávání na katastrálním úřadu a opravdu vím, jakou blbku jsem ze sebe udělala, městská i státní policie mi to může dosvědčit. Večer mě to moc mrzelo, protože zařazením do kategorie bláznů by znehodnotilo spor, který vedu s vedením města. Ranní pobíhání po lese a kolem stavby nebylo ale vůbec zbytečné, zjistili jsme, že probíhající stavba je v rozporu se zákonem volně přístupná, přestože se na ní nachází stavební suť a střepy a zejména ze strany od lesa může dojít k pádu z nechráněného srázu. Už jsme na stavebním úřadě podali stížnost (den poté byla stavba oplocena).

Jinak paní Obršlíková byla moc ochotná, zjistili jsme, že na žádost stavebníka spojila územní a stavební řízení do jednoho, že dovolenou si prostě někdy vybrat musela a že stavební řízení skončí až 18. září, což znamená, že z Ronovské můžete chodit za Igorem Bychlerem nebo za mnou přidávat své popisy, zatím jsme někde za stovkou. Naše námitky kromě už předem zaslaných jsme rozšířili o ty, kde vidíme kolizi se zveřejněným územním plánem, který mj. ošetřuje vzdálenost stavby od lesa. Při nahlédnutí do plánu přestavby ale vyvstal další, možná ještě větší a při stavebním řízení zcela pominutý problém s plánovaným parkovištěm. U budovy má vzniknout asi 30 stání, 10 směrem k lesu a 20 směrem k ulici, kde mají být dvě řady (!) šikmých stání oddělených uličkou. Když se ale půjdete podívat na místo, tak zjistíte, že druhá řada už by se nacházela ve vzduchu nad svahem, celý projekt tedy předpokládá velmi výrazné terénní úpravy stráně. Stavebník ale nepředložil žádný boční pohled nebo řez, kde by bylo řešení tohoto problému viditelné. Chybí také vizualizace celkového pohledu od silnice. Pokud by úřad stavbu povolil, stráň s vegetací by nejspíš zcela zmizela a místo ní si můžete představit skoro cokoliv, protože o úrovni stavební firmy svědčí dvě zrezlé a oprýskané cedule zákazu vjezdu, nezajištění staveniště a absence jakékoliv informace typu: zde vzniká objekt s 23 malometrážními byty atd. Jak jsem už psala, slušný soused se prostě chová jinak, dbá i na vaši bezpečnost a za způsobené nepříjemnosti se vám předem omluví. Mám obavy, že stráň nejen že zmizí, ale v případě, že by se stávající taras zvýšil, tak nebude vypadat jako ten u Farynky, na to je 20 miliónů příliš malá investice.

Teď k rozhovoru se starostou, jak víte, je to milý a přátelský člověk a přestože jsme o něm napsala dva nevybíravé články, chce se se mnou potkat a zůstává stále velmi příjemný. Moje včerejší výtky tak byly hlavně tyto: i když se město nakonec vzpamatovalo a podalo námitku ke stavebnému řízení, tak tuto informaci nezveřejnilo. Je celkem zřejmé proč a starosta to taky přiznal, byla by to totiž voda na můj mlýn, protože to udělalo až po nátlaku a přiznalo tím svoje opomenutí v tomto případě. Při rozhovoru jsem zjistila, že o parkovacích místech na Ronovské se neveřejně jedná už 3 roky. Když jsme se ptala, proč nejsou občané ulice  informováni, tak důvodem je prý, že všichni ještě nepodepsali a není to tedy jisté. Já bych tuto informaci ocenila v každém případě a mrzí mě, že se s námi náš předseda SVJ o tuto informaci nepodělil. Město k nám přistupuje jako k malým dětem, které nejspíš nechce vyděsit tím, že se občas něco nepovede dotáhnout. Navíc, pokud si buduji PR založené jen na své bezchybnosti, tak se mi to do něj prostě nehodí, doslova jsem Romanovi řekla, že tím zástupci města odmítají jít se svou kůží na trh.

Hodně se ho podle všeho dotkla pasáž o sebeprezentaci, poukazoval no to, že místostarosta Němec často odmítá chodit se uklánět na akce, o tom vím a ve článku to už zaznělo. Tady může být ale jednoduché řešení, že na akcích, které měl ve své režii výhradně místostarosta, se prostě může odmítnou prezentovat starosta. Nebo co by se stalo tak hrozného, kdyby na nějakém otevření, zavření nebo předání nebyl ani jeden z nich, ale byli tam jen lidé, kteří to zorganizovali a ti, kteří se na to přišli podívat. Je opravdu tak nemyslitelné konat některé městské akce bez účasti vedení města? Umíte si představit, kolik to zabírá času a jak je to odvádí od skutečně prospěšné práce? Možná je i tohle důvod, proč na ně místostarosta nechodí. Osobně si myslím, že to navíc v lidech jen posiluje pocit vlastní bezvýznamnosti a nezvyšuje to v žádném případě jejich chuť se pro město nějak angažovat, proto mi to obzvlášť vadí na veřejném fóru, kde práve o tohle má jít. Vím, že si tito dva muži v čele Adamova celkem rozumí a že se bez problémů dohodli, že jeden si nechá slávu a druhý práci (to je samozřejmě trochu nadnesené, vím, že Roman je za osobu extrémně pracovitého Němce na úřadě vděčný, ale mě se tento model prostě nelíbí, není to správné ani spravedlivé, vždycky se to nakonec odrazí při volbách, a proto by se to mělo změnit.

Když jsme ráno obcházeli stavbu a hřiště, tak jsem si znovu uvědomila jak ta velká chata u hřiště ten prostor zabila. Tenhle projekt prostě nemohl vymyslet nikdo, kdo to s Adamovem a jeho tradičními místy myslí dobře. Kolik z nás tam měla oslavu, kolik dětí si tam opékalo, kolik lidí tam sedělo a hrálo na kytary. Asi bych pochopila umístění jakési obslužné budovy na kraji, ale takhle uprostřed je to jak pěst na oko. Možná rozdělávání ohně venku už vůbec není možné podle předpisů EU. Chata u hřiště stojí už rok a nevím o tom, že by ji občané mohli nějak využívat, nakonec vždyť venku už nejsou ani lavičky ani ohniště, klíče dostalo jen fotbalové družstvo A je to a domluvit si oslavu bude nejspíš ještě těžší než se dostat do pořadníku na adamovské kurty. Na moji námitku starosta uvedl, že tam je cedule, to mi přijde v 21. století dost málo a navrhla jsme zveřejnění tabulky s rezervacemi na stránkách města. Informace o projektu celkového využití pokud vím město nezveřejnilo, teď už ale možná víme proč. V srpnu jsem v pražském Suchdole viděla  krásnou komunitní zahradu, kde byl malý amfiteátr, různá zákoutí pro oslavy nebo jen posezení a také místo pro grilování. Ta stráň nad hřištěm mohla být super prostorem pro neformální setávání lidí po práci, vyprojektovaným s úctou k okolnímu lesu, ne všichni totiž toužíme poskakovat jako opičky v oplocených hřištích EU.

To mi připomíná, když jsme navrhovala fasádu MKS (mimochodem jsem si za návrh, vizualizace, výběr materiálu a dozor při realizaci městu naúčtovala nehorázných 3 000 Kč, ještě teď se za to v hloubi duše stydím. Na rohu budovy byl takový malý trojúhelníkový kousek země a já místostarostu prosila, ať to nezabetonuje, ale nechá mě to nějat osázet. Argumentovala jsme tím, že v Rakousku se snaží zkrášlit každý kousek země a že betonu už bude kolem dost. Nakonec se ustrnul a spolu jsme výsadbu provedli. Děšť ale padal jen na půlku tohoto minizáhonku a kromě Němce a mě ho nikdo z MKS nezaléval a tak některé rostliny nevydržely. Přidala jsem tam ještě cibulky a na jaře tam kvetly krokusy, narcisky a tulipány. Nakonec ale místostarosta nechal to místo přece jen vydláždit a cibulky asi zmizely někde na skládce.

Žijeme v tak krásném místě a přitom naše úcta k němu je tak malá, proto je v lesích tolík odpadků, které ani dvě brigády do roka a sběrač Karel nemůže nikdy úplně vysbírat. Jsem moc ráda za osobu místní zahradnice Jany Martincové, která  mi pomohla osázet můj první guerillový záhonek za domem služeb a nastartovala tak moji zahradnickou kariéru, Viděla jsme ji přivážet kameny  k informační ceduli přes Albertem, kde je teď krásná a odolná výsadba a myslím, že to chytré řešení s plochými kameny jako nášlapy u parkoviště bude taky její. Kdyby ji město nechalo navrhnout okrasnou výsadbu před zahrádkami na kraji města, tak by ji nikdo hned druhá den neukradl, protože by nešlo o banální řadu snadno zpeněžitelných tújek, ale patrně o různé dřeviny a možná i kameny (Jana používá výhradně drobu, která je v naší oblasti doma), což by by kolemjedoucí nenechavce nikdy nezaujalo. Protože na veřejně přístupných pozemcích zahradničím už delší domu, tak vím, že zloději jsou ti nejhloupější lidé a tak prostě milují jednoduchá řešení, Pokud je výsadba složitější a použitý materiál spíš přírodní, tak to prostě nedají.

Dost lidí mi vyčítá, že jsme ve svých článcích a komentářích příliš osobní. Samozřejmě,  že jsem osobní, jde především o můj život , každý věnujeme 90% pozornosti svému prožívání a jen 10% těm ostatním. Naše motivace jsou vždycky osobní a to, že v dané věci nemáme vůbec žádný osobní zájem vždycky jenom předstíráme, proč bychom se do ní jinak vůbec pouštěli? Proč se na fb diskuzích kolem přestavby angažuji je tedy jasné, ale pořád hledám důvod, proč jim tolik pozornosti na opačné straně věnuje třeba David Pliska nebo Lukáš Malý, který navíc jindy městské kauzy kritizuje na svém úspěšném profilu Adamov a okolí s 1400 fanoušky. Byla zveřejněná informace, že byty mají být odprodané a má vzniknou SVJ, co když už SVJ vzniklo a lidé mají byty víc než přislíbené, v tom případě bych rozuměla jejich zoufalství, pokud se přestavba zastaví nebo počet bytů omezí. MImochodem víte, že starostův Ada-Net poskytuje systém pro správu a komunikaci v rámci místních SVJ, neexistuje zde opět riziko zneužití důvěrných informací? (Den poté starosta platformu zrušil, prý stejně nebyla využívaná.)

Adamov je čím dál tím hezčí místo, nejspíš i zásluhou pana Piláta a chápu, že by zde rádo bydlelo víc lidí. Jak už jsme psala minule, umím si představit menší sídliště na louce nad Ptačí svatyní a probírala jsem to s vedoucím komise PZMA, který mi na to namítal , že tam není žádná infrastruktura. Vím, že je to asi jen hloupý nápad a vzděláním jsem jen strojní inženýr, ale co kdyby v Adamově vzniklo první samostatné ekologické sídliště přímo v lese? Je možné ve stráni nají zdroj pitné vody, kterou by třeba stačilo jen dočistit, zbytek by mohly zvládnou nádrže na dešťovku, k vytápění by se daly použít tepelné vrty a místo odpadního potrubí použít kořenovou čističku. Vím, že je to sci-fi, ale zkusilo by město najít nějaký podobný projekt v zahraničí, bylo by možné na tuto výstavbu získat dotační titul? Opravdu si v Adamově obklopeném lesy musíme bydlet hlavu na hlavě a jeden dům musí ubírat světlo ostaním, tak jak mi to už vyčetlo několik lidí kvůli Neumannově ulici? To by ale bylo zapotřebí vybřednout z myšlenkových stereotypů a víc než na zájmy zúčastných firem hledět na zájmy občanů, těch stávajících, ale i těch budoucích...

www.facebook.com/pzmadamov
> zpátky na titulní stranu

Fotoreportáž z lesa

Takhle vypadá pozemek při pohledu z Ronovské ulice


Na katastrální mapě není zobrazené žádné číslo parcely, takže není zcela  jednoznačné, jestli pozemek patří k parcele číslo 543/1 (bytový dům na Ronovské) nebo k 512/2 (Mendelova univerzita)


Když vejdete do lesa, tak v něm najdete podivné výkopy...


...uprostřed pečlivě ohraničených míst. V pozadí je nová, městem postavená budova, která ale občanům k ničemu neslouží. Tato budova přitom zabrala velkou část místa, kde po léta probíhaly neformálné oslavy a kde si dříve mohly nad ohněm opékat špekáčky.


Takže se nakonec ukázalo, že za podivným nálezem jsou kreativní děti ze školní družiny a to je dobře! Podle všeho mě sem přivedla moje nudící se kočka proto, že po vymýcení stráně pod lesem z ní zmizeli všichni dostupní ptáčci :)